dnes máme důvod se radovat, protože Bůh nám znovu ukazuje svůj zájem o nás. Můžeme plesat, protože Bůh se stal jedním z nás, aby nás vykoupil. Můžeme jásat, protože sám Bůh se postavil na naši stranu. On je důvodem naší naděje, On je naší jistotou.

Přeji a vyprošuji Vám, abyste vánoční blízkost Ježíše zakoušeli trvale. On přece slíbil, že bude mezi námi vždy, když budeme shromážděni v jeho jménu, v jeho lásce. Pokusme se co nejčastěji o takový postoj, když se sejdeme doma v rodině, nebo s věřícími přáteli. I ve škole či na pracovišti snad objevíme věřícího křesťana. Najděme odvahu si mezi sebou říct, že chceme jeden druhého mít kvůli Ježíši tak rád, aby se On mohl znovu narodit v našem středu, abychom znovu mohli prožívat pravou vánoční radost z Ježíšovy blízkosti.

Chci poděkovat všem, kteří se v uplynulém roce zapojili do společného úsilí plněji prožívat svůj křest. Z více míst slyším, že stoupl počet těch, kteří požádali o svátost křtu, a někteří rodiče se při příležitosti křtu svých dětí teprve církevně oddali a vrátili k přijímání svátostí, nebo se teprve začali připravovat na svou první zpověď a svaté přijímání. Objevili Boží přátelství a našli radost z Boha. Začali žít jako Boží děti. Z toho plyne úkol pro ostatní věřící, aby je laskavě přijali a zapojili do svého společenství.

I dnešní oslava, kdy se radujeme z Božího zájmu o nás, z lásky Boha, který se stal jedním z nás, který se nám daroval, je příležitostí, abychom obnovili své rozhodnutí pro Boha, důstojně a velkoryse odpověděli na jeho lásku, abychom mu dali ve svém srdci více místa. Každý z nás má od křtu Boží život. V každém pokřtěném Bůh přebývá. Nikdy nejsme sami. Jen zkusme s Bohem více počítat, zkusme na něho brát více ohled, snažme se mu více líbit. Tak vyrosteme ve víře. Budeme vědět, komu jsme uvěřili, a budeme si jistí.

Zvláště prosím rodiče, aby mysleli na víru svých dětí, které dali pokřtít. Při křtu slíbili, že je vychovají ve víře v Pána Ježíše, že je naučí milovat Boha a bližního. K tomu patří nejen přihlásit děti do náboženství, vést je k modlitbě a pravidelné účasti aspoň na nedělní bohoslužbě, ale také je naučit žít jako Boží přátelé. Vím, že náboženská výchova dětí není v dnešním prostředí lehká. Velmi důležitým předpokladem úspěšné výchovy je však především Váš příklad křesťanského života.

Abych Vám usnadnil náročnou výchovu, nabízím Vašim dětem církevní školy, které jsme pro ně vybudovali. Vím, že je jich zatím málo a že nejsou všude. Informujte se, prosím, o možnostech studia pro Vaše děti na církevních školách. Mateřské a základní mohou využít jen ti, kteří je mají blízko. Ty střední mají internáty, takže je možné dojíždět i z větší dálky. Máme tři gymnázia, jednu střední odbornou a jednu vyšší odbornou školu. Učňovské školy nemáme, ale studentům státních učňovských škol v Kroměříži nabízíme aspoň náš internát s výchovným programem. Všechny naše školy jsou po odborné stránce kvalitní. Navíc nabízejí náboženskou výchovu a názorové prostředí, které pomůže studentům nejen získat dobré informace a v diskusích si tříbit názory, ale také se naučit pracovat na sobě. Spolu s učiteli se jim věnují kněží a vychovatelé a pomáhají jim vyrůst v křesťanské osobnosti. I v našich školách se vyskytují problémy, ale snažíme se je poctivě řešit, protože tito lidé mají Vaše děti rádi a záleží jim na nich. Studentům, pro které by jedinou překážkou studia byla finanční otázka, se snažíme zajistit stipendium.

Nepíši Vám o tom proto, že by školy potřebovaly reklamu, ale proto, že mi záleží na víře Vašich dětí a chci Vám v plnění náročného úkolu, který jste na sebe při křtu dětí vzali, pomoci. V tyto dny jste věnovali hodně sil přípravě dárků. Udělejme společně něco pro to, aby Vaše děti měly a v životě si uchovaly i nejcennější dar, dar víry.

Váš arcibiskup Jan

letošní advent patří k těm nejdelším, jaké se mohou přihodit při měnícím se kalendáři. K lítosti některým Hod Boží vánoční připadá na neděli, to znamená, že přicházíme o některé volné dny, ale zato jsme měli dostatečnou dobu v adventu, plné čtyři týdny, tedy dost času na přípravu, abychom dobře prožili vánoční svátky, především Slavnost Narození Našeho Pána.

Aby byly vánoční svátky opravdu hezké, k tomu nás vybízejí slova starozákonních proroků a především svatého Jana Křtitele, který nás provází v naší farnosti po celý rok. Přece jemu je zasvěcený náš kostel. Připravit cestu přicházejícímu Pánu znamená najít si čas k tomu, abychom se na nějakou dobu zastavili, abychom uvažovali o svém životě. Najít si trochu času a přemýšlet o smyslu našeho života a srovnat se s přáním našeho Spasitele, který chce být v našem nitru nejenom občasným hostem, ale naším stálým průvodcem.

Jestliže se snažíme o ušlechtilé lidství, již nějakým způsobem následujeme Ježíše, který je pravým Božím Synem a stává se v Betlémské stáji člověkem. Všechno lidské vzal na sebe a právě o vánočních svátcích rozumíme oné „dětské bezmocnosti“, která se vlastně stává „velkou silou“, jež je schopna měnit každého člověka v lepší bytost. Před Novorozeným se sklání mnoho lidí a opravdu věřím, že se mnoho lidí touží stát opravdu lepšími. Přeji mnoho hezkých chvil o vánočních svátcích v kruhu rodinném a spolu s těmi, s nimiž si rozumíme. O Vánocích se má rozdávat radost, láska a především pokoj, který vychází z lidského srdce. Aby se Vám dařilo prožít svátky v tomto duchu, k tomu ze srdce všem žehná

P. Emil Matušů, SDB

PŘIJDE

Spasitel a zachránce lidí, Ježíš Kristus, se na konci časů definitivně zjeví „ke spáse těm, kdo ho očekávají“ (Žid 9,28). Očekávání budoucnosti tedy pro nás nemusí být zdrojem strachu a úzkosti, ani kdyby nás potkaly sebetěžší okamžiky… Vždyť : „moje budoucnost je v Božích rukou!“ (srv. Žl 31,6).

PŘIŠEL

Ježíš Kristus na svět již přišel. Sdílel náš život a zvěstoval znovuzrození: člověk může být zrozen k novému a naplněnému životu bez konce. Svou smrtí na kříži a svým zmrtvýchvstáním nám k němu otevřel cestu. „Znáte milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoliv bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby.“ (2Kor 8,9)

PŘICHÁZÍ

První příchod otevírá v lidských dějinách dveře příchodu do našich životů a příchodu definitivnímu. Proto se s Kristem můžeme setkávat již nyní. Skrze víru, modlitbu, četbu Bible, skrze život ve společenství církve a skrze svátosti. Takto od něj můžeme čerpat inspiraci, moudrost a sílu pro náš život. Písmo mluví o tom, že mu můžeme v každém člověku i sloužit (srv. Mt 25,40n). „Já jsem s vámi po všechny dny…“ (Mt 28,20).

STÁLE TĚ OČEKÁVÁM

Okamžik strávený v důvěrné blízkosti se mnou ti dá více světla a síly, než hodiny planého přemýšlení a povídání.

Což ti nemohu dát nekonečně více nežli bys mohl dokázat pouze lidským úsilím? Jestliže já budu moci jednat skrze tvou činnost a jestliže já budu moci mluvit tvým hlasem, budeš moci udělat stokrát více účinné práce.

Ó vím dobře, jak je těžké vytrhnout se z přeplněného denního programu a věnovat okamžik pozornost výlučně mně. Těch několik okamžiků, které mi věnuješ, a častokráte je to obtížné, ti ale získají hodiny.

Okamžiky strávené se mnou, ti pomohou podepřít a obohatit vnitřní život v době vnější činnosti. Učiní tě vnímavým ke znamením, které ti dávám po celý den. Naučí tě chápat má poselství, která ti různými způsoby stále posílám do cesty.

Očekávám tě, abych tě očistil, uzdravil a uschopnil tím, že připojím k tomu, co jsi ty, vše, co jsem já. Neboj se.

Ježíš Kristus praví: „Hle, stojím přede dveřmi a klepu“. (Zj 3,20) (Podle G. Courtoise)

právě jsme ukončili první rok přípravy na Cyrilometodějské jubileum, kdy jsme se častěji vraceli k myšlenkám na křest. Skutečnost, že pokřtěný už nepatří sám sobě, ale Kristu, nám přináší pokoj a důvěru. Nemusíme se zbytečně strachovat o sebe, protože on se umí postarat o to, co mu patří. Zároveň ovšem se musíme snažit jednat ne podle sebe, ale podle Krista, kterému patříme, který na nás má právo. Pak na něj můžeme spoléhat.

Dnes zahajujeme Rok biřmování. Většina dospělých tuto svátost přijala, i když i mezi staršími je řada věřících, kteří v mládí neměli možnost biřmování přijmout. Teprve biřmováním se však dovršuje naše přijetí do církve. Každý, kdo přijal nebo chce přijmout svátost manželství nebo být kmotrem, má být biřmovaný. Proto vyzývám všechny dospělé věřící, kteří nejsou biřmovaní, aby se přihlásili k přípravě na přijetí této svátosti. Starým a nemocným i v domovech důchodců mohou po krátké přípravě udělit biřmování kněží třeba společně s pomazáním nemocných.

Proč je biřmování důležité? Vzpomeňte na apoštoly. Měli nejlepšího učitele, sám Ježíš je naučil modlit se, viděli jeho zázraky, a přece ve zkoušce neobstáli. Jidáš zradil, Petr zapřel, ostatní utekli, jen Jan stál pod křížem. Když na ně však sestoupil Duch Svatý, stali se odvážnými svědky zmrtvýchvstalého Krista. Předávali víru a zapalovali v lidech lásku k Ježíši. Přes všechny překážky církev rychle rostla. Duch Svatý skrze ně budoval Boží království ve světě. Že my nehoříme takovou vírou, abychom zapalovali všechny kolem nás? Obnovme své rozhodnutí pro Boha a otevřme se působení Ducha Svatého! On může změnit i dnešní svět!

Co znamená mít Svatého Ducha? Znamená to podobat se Kristu, který je plný Ducha. Znamená to myslet a jednat podobně jako Ježíš. Proto se budeme v tomto roce často dívat na Ježíše skrze evangelia, jako se rádi díváme na obrázky těch, které máme rádi. Každému doporučuji přečíst si denně malý kousek evangelia, abychom se jaksi přes ten úryvek podívali na Ježíše, s nímž máme stejného Ducha. Často se ptejme: Jak by to teď na mém místě dělal Ježíš? Pokusme se jednat jako on a modleme se o Ducha Svatého, aby nám připomínal Ježíšova slova a jeho příklad, aby nám dával sílu jednat podle jeho vzoru.

Kdy můžeme počítat s pomocí Ducha Svatého? Duch Svatý je Láska mezi Otcem a Synem. Chceme-li, aby v nás působil, začněme milovat. Kdo miluje, zachovává přikázání, říká Pán Ježíš, a hledá dobro druhého. Jednejme podle Božích přikázání a dělejme skutky lásky k bližnímu. Pak poznáme, že Duch Svatý je v nás a působí v nás. O to se můžeme snažit každý den a časem poznáme, jak v nás roste Boží království.

Dospělí křesťané jsou spoluzodpovědní za farnost i křesťanský život v obci a v celé společnosti. Prvotní církev byla hned od Seslání Ducha Svatého misionářská. Všichni vydávali svědectví o Kristu a jeho vítězství a přiváděli do společenství církve nové lidi. Kdo si nechává poklad víry jen pro sebe, je ošklivý sobec. I o víře platí, že ten dar jsme dostali proto, abychom mohli být užiteční. Snažme se dělit o svou víru s těmi, kteří ji ještě nepoznali, nebo se od ní vzdálili. Ale dříve než někoho oslovíme, modleme se za něj, aby naše svědectví dobře přijal, a taky za sebe, abychom to dovedli správně formulovat. Především ale usilujme o to, aby lidé mohli poznat Boží lásku z našeho jednání.

Vrcholem tohoto roku bude společná novéna před slavností Seslání Ducha Svatého a o slavnosti prožijeme obnovu této svátosti.

Byl bych rád, kdyby se ve farnostech setkali bývalí biřmovanci, kteří se společně připravovali před pár lety a snad vytvořili přátelské společenství. Ať se nyní v těchto skupinách znovu setkají a vymění si zkušenosti svého křesťanského života a vzájemně se povzbudí, ať se i společnou modlitbou připraví na obnovení života v Duchu Svatém.

Všichni, kteří byli někomu za kmotra při křtu či biřmování, přijali úkol dávat dobrý příklad a pomáhat kmotřenci na cestě víry. Možná jsme trochu zapomněli takový úkol plnit. Vzpomeňme na kmotřence a především se za ně letos často modleme. Bylo by dobře každý den prosit Pána, aby jim nahradil, co jsme my zanedbali.

Dnes vstupujeme také do Adventu, do přípravy na Vánoce. Začněme toto adventní snažení prožívat s denním úryvkem evangelia, s modlitbou za kmotřence i naše kmotry a zvláště se snahou připodobňovat se Kristu, jednat tak, jak on by to dělal na našem místě, a ukazovat mu lásku zachováváním jeho přikázání. Už tyto Vánoce budou o to krásnější.

arcibiskup Jan

Přijďte podpořit svojí návštěvou malé i velké zpěváky, neboť Kdo zpívá, dvakrát se modlí.

sbormistr: Anna Frajtová

klavírní doprovod: Hana Durďáková, Marie Humpolová

sólisté: Veronika Šebáková, Kateřina Oškerová Machovská

www.cantare.estranky.cz

Odpustky pro duše v očistci

1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den je možno při návštěvě kteréhokoliv kostela či kaple získat plnomocné odpustky přivlastnitelné pouze duším v očistci. Kromě tří obvyklých podmínek (sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce) je podmínkou pomodlit se modlitbu Páně (Otče náš) a vyznání víry (Věřím v Boha).

Od 1. do 8. listopadu je možno získat po splnění  tří obvyklých podmínek denně plnomocné odpustky, přivlastnitelné pouze duším v očistci, navštíví-li někdo hřbitov a pomodlí se tam třeba jen v duchu za zemřelé; v os­tatních dnech lze takto získat odpustky částečné.

Modlitba pomáhá nejen živým 

Věříme-li, že modlitba pomáhá živým lidem, proč bychom se neměli modlit i za mrtvé? Život je jeden, neboť jak říká evangelista: „Bůh není Bohem mrtvých, ale živých“ (srov. Lk 20,38). Smrt není konec, ale jen stupeň v lidském osudu. A tento osud nekončí ve chvíli smrti. Láska, kterou vyjadřuje naše modlitba, nemůže být tedy marná. Kdyby totiž na zemi láska měla moc, a po smrti již žádnou moc neměla, bylo by to popření slov Bible a zkušenosti církve, že láska je silnější než smrt, neboť Kristus ve své lásce k lidstvu smrt přemohl.

O modlitbě za zemřelé hovoří již Bible: „Proto dal Juda Makabejský přinést smírnou oběť za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy“ (2 Mak 12,46).

Církev se od svého počátku přimlouvala za zemřelé

Církev již od prvních dob uctívala památku zemřelých, přimlouvala se za ně a přinášela zvláště eucharistickou oběť (mši svatou), aby očištěni mohli dosáhnout blaženého spojení s Bohem. Církev také doporučuje almužny, odpustky a kající skutky za zemřelé: „Pojďme jim na pomoc a vzpomínejme na ně. Proč bychom měli pochybovat o tom, že naše obětní dary za mrtvé jim přinášejí nějakou útěchu? Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtvi, a obětujme za ně své modlitby.“ (sv. Jan Zlatoústý). Památka všech věrných zemřelých či lidově „dušičky“ je dnem, kdy se církev zvláště modlí za zemřelé. Tento zvláštní den modlliteb den zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo († 1048). Ve 13. století se tento zvyk rozšířil v západní církvi a papež Benedikt XV. jej v roce 1915 potvrdil pro celou církev.

„Jsme přesvědčeni, že když prosíme za všechny, kteří zesnuli před námi, tak jim to velmi prospívá…“ (podle sv. Cyrila Jeruzalémského)

Máme zodpovědnost za ty, kteří již zemřeli

„V určité fázi svého křesťanského života jsem měl pocit, že se za zemřelé již modlit nemůžeme. Ale během let jsem dospěl k jinému názoru… Zdá se, že jako žijící máme určitou zodpovědnost za ty, kteří zemřeli a kteří za svého života buď nevěděli jak, nebo nechtěli Boha následovat. Mnozí umírali plni svého sobectví, zášti a nevyřešených pozemských bitev. Nejspíš tedy nějak zůstávají svázáni se zemí. Jako křesťané máme určitou autoritu žádat odpuštění jejich hříchů a pochybení, aby mohli najít cestu k Bohu. Za zemřelé je možné se modlit např. osobně, či přinášením eucharistické oběti při mši svaté.“ (Kenneth McAll)

byl to pro mě velmi vzácný čas, když jsem měl možnost se setkat s Matkou Terezou. Utkvělo mi v srdci, když na pěti prstech ruky vysvětlovala tajemství misijní práce. Říkala: „Uvědomte si, že když dáváte najíst hladovým, napít žíznivým, těšíte zarmoucené, ošetřujete nemocné a ujímáte se chudých, setkáváte se s Ježíšem! On každému takovému člověku při posledním soudu řekne pět velmi důležitých slov: „Tys to udělal pro mě!““

Příležitostí k takovýmto setkáním s Ježíšem v chudých a trpících je dnes víc než dost. Ze statistik organizace UNICEF se dozvídáme, že miliony dětí „zmizí“ každý rok v černých ekonomikách nebo jsou pašovány ze země do země, často kvůli sexuálním službám. Každou minutu zemře na AIDS dítě mladší 15 let a další se nakazí. 171 milionů dětí pracuje v riskantních podmínkách – v továrnách, dolech a zemědělství. Asi 8,4 milionu dětí trpí v nejhorších formách dětské práce, včetně prostituce a nevolnictví, kdy splácejí prací dluh rodičů.

Svatý otec Benedikt XVI., který každoročně vyhlašuje Misijní neděli, nás letos vybízí: „Samotný Světový den modliteb za misie není jen ojedinělým momentem v průběhu roku, ale vzácnou příležitostí zastavit se a uvažovat o tom, zda a jak odpovídáme na povolání k misii. Je důležité, aby se jednotliví pokřtění i celá církevní společenství v misii angažovala nikoli sporadicky a občasně, ale trvale, aby se misie stala formou jejich křesťanského života.“ Právě na tuto výzvu máme možnost prostřednictvím Papežských misijních děl konkrétně odpovídat a přispívat k zlepšení situace chudých.

Z České republiky v rámci Misijní neděle podporujeme např. stavbu a opravu 24 kostelů, kaplí, far, klášterů, pastoračních center, domova pro staré a nemocné kněze, nákup jízdních kol a několika aut potřebných pro pastorační činnost. Přispíváme též na léčebné výdaje, biblické kurzy, formační a vzdělávací programy pro mládež a katechisty, kteří jsou velmi potřební zvláště ve velkém množství farností, kam se misionáři dostanou jen několikrát za rok. Celkem letos pomáháme do 11 diecézí v 8 zemích: Malawi, Zambie, Papua-Nová Guinea, Bangladéš, Surinam, Guyana, Srí Lanka a Indonésie. Kromě této sbírky na Misijní neděli dále podporujeme více než 250 000 chudých dětí v 11 zemích. Přispíváme i na formaci několika stovek bohoslovců v 8 misijních seminářích, které bychom našli například v Zambii, Ugandě, Bangladéši, na Šalamounových ostrovech či na Haiti. Z výše uvedeného je vidět, jak hodně je nasazení každého z nás pro misie potřebné.

P. Jiří Šlégr

Národní ředitel Papežských misijních děl