Křesťanský pohřeb

Všechny svátosti, a hlavně ty, které uvádějí do křesťanského života, mají za svůj cíl poslední paschu (přechod) Božího dítěte, která je přes smrt uvádí do života v království. Tehdy se splňuje, co vyznává ve víře a v naději: „Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku.“

Křesťanský smysl smrti se zjevuje ve světle velikonočního tajemství Kristovy smrti a jeho zmrtvýchvstání, v němž spočívá naše jediná naděje. Křesťan, který umírá v Kristu, opouští „domov tělesný“ a odebírá se „do domova k Pánu“ (2 Kor 5,8).

Církev, která jako matka nosila svátostným způsobem křesťana ve svém lůně během jeho pozemského putování, ho doprovází na konci jeho pouti, aby ho předala „do rukou Otce“. Odevzdává Otci v Kristu dítě jeho milosti a v naději ukládá do země semeno těla, které vstane z mrtvých ve slávě. Toto odevzdání se plně slaví při eucharistické oběti; žehnání, jež předcházejí a následují, jsou svátostiny.

Pokud vám někdo z blízkých zemře doma, zavolejte pohřební službu. Potom můžete, třeba i spolu s pohřebnictvím, zavolat na farní úřad. Dohodne se termín a hodina pohřbu. Pak je možné dojít na faru a promluvit s knězem o průběhu rozloučení či pohřbu.

Pozůstalí zvolí uložení do hrobu nebo zpopelnění.

Pohřeb má v kostele dvě části. První je mše svatá za zesnulého, ve které se zpřítomňuje za zemřelého Kristova oběť (je to největší dar, co můžeme pro svého zemřelého po jeho smrti udělat). Druhá část je pak rozloučení se zemřelým před rakví (u pohřbu se pokračuje ještě na hřbitově).