Navigace
Nacházíte se zde:
Kontakt

Proč advent?

1. 12. 2009 - Římskokatolická farnost Slušovice

Advent je původem latinské slovo, které v překladu znamená příchod. Ve starověku to byl také odborný výraz, který označoval zvláštní příchod, ponejvíce nositelů nějakého úřadu, například králů nebo císařů, do provincie.  

Slovo advent vešlo také do křesťanského jazyka. Rovněž zde neznamená nic jiného než příchod. Příchod Vykupitele, Zachránce. Když tedy každoročně čtyři neděle před Vánocemi začínáme adventní dobu, stojíme před otázkou, pro koho má být advent dobou příchodu. Kdo má tedy ke komu přijít? Kdyby nějaký mimozemšťan měl posuzovat naše prožívání adventu, jaké mínění by si asi utvořil? Pravděpodobně by mu vůbec nepřišlo na mysl, že adventní doba má sloužit k tomu, aby připravovala nějaký příchod. Mnohem spíše by se návštěvníkovi odjinud vnucoval dojem, že tato doba je hnána zcela zvláštním neklidem, jako by šlo v posledních týdnech roku jen o to, jak vyhnat až k vrcholu obchodní činnost. Že na někoho nebo na něco čekáme a že se připravujeme na nějaký příchod, to by cizince ani přinejmenším nenapadlo.

Naši předci prožívali tuto předvánoční, tedy adventní dobu, úplně jinak. Mnozí starší si jistě vzpomenou, jak chodívali s lucernami anebo úplně ve tmě s babičkami a tetičkami nebo s maminkou na roráty. To byla ranní mše ke cti Panny Marie, která je nazývána „Hvězda jitřní“ – proto ta mše tak brzy ráno. A jelikož první slova této mše zněla latinsky „Rorate caeli desuper …“ – tedy česky „Rosu dejte, nebesa, shůry…“  – vzniklo nám v češtině užívané slovo „roráty“.

V Orientu rosa padající na vegetaci přináší život, umožňuje rašení, novou úrodu, proto se také rosa stala symbolem připomínajícím touhu po někom, kdo by svým příchodem tuto možnost dal. Jelikož z posledního sčítání lidu vyplývá, že značná část naší populace nesdílí křesťanský pohled na svět (anebo se alespoň k němu veřejně nehlásí), mohli bychom soudit, že nebude ani letos u nás pro všechny advent dobou očekávání příchodu Kristova. A přesto si myslím, že bychom se měli učit čekat všichni. Čekající člověk má naději. A to je důležitý rozměr adventní doby – prohloubení naděje.

„Naděje je stav ducha, ne stav světa. Naděje není prognostika. Je to orientace ducha, orientace srdce. Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Cituji Václava Havla z jeho Dálkového výslechu.

Tato naděje je křehká a plachá – o Vánocích ji vnímáme jako malé Dítě – snadno ji můžeme přehlédnout a přeslechnout v hlučných předvánočních ulicích. A proto naši předci mluvili o adventu jako o období klidu, ticha a soustředění. Snad to není veliká utopie vytvořit si alespoň několikrát v průběhu adventu takový tichý prostor očekávání tolik potřebné návštěvy pro každého z nás. Doufejme, že budeme doma, až přijde!

Sdílet

Adresa

Farní úřad Slušovice
Hřbitovní 26
763 15 Slušovice

E-mail: faslusovice@ado.cz
Tel.: 577 981 001

Farář

P. Mgr. Emil Matušů, SDB
Mobil: 603 426 049

Aktuálně

Novinky

Svatý rok milosrdenství

Mottem roku, který začal 8. prosince 2015 a skončí 20. listopadu 2016, je „Milosrdní jako Otec“.

Svatý rok milosrdenství

Odkazy
Nástěnka

Postupy a žádosti

V sekci najdete:
Svátost křtu
Svátost manželství
Svátost nemocných
Pohřeb

Interní odkazy

Liturgický kalendář

RSS Informační kanál

RSS Informační kanál

Dnešní svátek

Občanský kalendář: Jan

Církevní kalendář: Slavnost Narození sv. Jana Křtitele

Liturgické texty

Nedělní liturgie

1. čtení: Jer 20,10-13

Žalm: Zl 69(68)

2. čtení: Rim 5,12-15

Evangelium: Mt 10,26-33

Copyright © 2017 Miroslav Tomšů; všechna práva vyhrazena
Mapa stránek | Informační kanál RSS | XHTML 1.0 | CSS 3
Kontakt: faslusovice@ado.cz